DEJA VU

Zdravím všechny slušné rybáře a především úžasný tým lidí z Pára z navijáku! Jsem moc rád , že se opět můžu přihlásit se zprávou od vody, tentokrát společná vycházka s Kubou Řezáčem. Ale vezmu to, jako vždy, pěkně popořadě…
Na konci března jsem měl to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit srazu týmu Pára z navijáku. Mluvím o štěstí, protože místa na tento sraz byla obsazená během asi dvou hodin, tak velký byl o 24 míst na srazu zájem! Chytalo se od čtvrtka do neděle, takže má představa před touto akcí byla o nachytání tak 150 kg ryb… nakonec jsem chytil 2 kapry, jelikož ryby moc nekousaly… Nicméně to hlavní na této akci bylo, že jsem v prvé řadě chytil úžasného parťáka, který měl trochu vlažnější start celé akce (první noc se pečlivě připravoval a ladil taktiku), ale o to víc jsme to společně poslední noc rozjeli, kdy i Jef měl dva záběry. Rovněž jsem moc rád, že jsem mohl poznat spoustu dalších lidí, kteří patří do týmu Pára z navijáku, dorazili borci z Ostravy a dokonce i ze Slovenska. Sraz byl jednoznačně super a nakonec jsem si odvezl i parádní cenu, jako úplně všichni účastníci srazu! Třešničkou na dortu byla rada od mého „foto učitele“ Radka Pěnkavy, který mi ukázal jak na parádní noční fotky, za to mu ještě jednou mockrát děkuji!
Zážitek to byl parádní, nicméně hlad po rybách stále značný a tak jsem v neděli po 15. hodině přejel ze srazu rovnou na břeh Labe, které bylo od místa konání asi 1 km. Zde jsem se celkem vyblbnul, sedl jsem si přímo nad jez a zkoušel jsem všechny možné místa, kam jen šlo nahodit, dokonce jsem ke konci měl jeden prut položený jen na železném molu a zkoušel trefit nějaké zajímavé místo přímo u zdymadla. Záběru jsem se nakonec nedočkal, ale bylo to příjemné zakončení prodlouženého rybářského víkendu.
Po 4 dnech u vody jsem naskočil do nabitého pracovního procesu a vypadalo to, že se k vodě nějaký čas nedostanu, nicméně ve čtvrtek odpoledne bych byl doma sám a tak jsem neváhal a hned po práci jsem vyrazil právě za Radkem, který byl již druhým dnem na jedné svazové pískovně. Zde se nám společně s dalšími dvěma kamarády od Radka podařilo vytáhnout pouze podzimní násadu, takže jsem zhruba půl hodiny po půlnoci odjížděl stále nenasycen, co se ulovení nějakého slušnějšího kapra týče. Domů jsem dorazil okolo půl druhé, takže ráno se mi do práce vstávalo opravdu krušně a to mě čekal dost nabitý páteční pracovní den, který se nevyvíjel úplně dle mých představ a tak jsem odpolední cestu k vodě dost zvažoval. Nakonec mě zlákal můj kamarád Kuba Řezáč, který tou dobou seděl na břehu našeho oblíbeného svazového stojáku. Vyrazil jsem tedy domů pro věci a už po cestě jsem cítil, jak mě veškeré pracovní chmury opouštějí, jak většinu starostí nechávám někde na hranici města Prahy. Po cestě přemýšlím, co tam místním krasavcům naservíruji, jelikož i zde již přes měsíc plave značné množství násady. I přes tento fakt jsem cítil vnitřní důvěru v montáž ronnie rig, kterou jsem den předem pokřtil a poprvé chytil kapra, teda spíš kapří miminko, na samotnou pop up nástrahu, byla to pop up ananas v průměru 14 mm.
Po příjezdu jsem měl již jasno, na jeden prut ronnie rig s pop up banán zalité esencí stejné příchutě a na druhý jedna potápivá kulička PZN 3 velikosti 20 mm v dipu. Než jsem si stačil rozbalit všechny věci, opakoval se scénář z předešlého odpoledne, klasický padák na jehož konci byl malý bojovníček, který neodolal pop up banán velikost 14 mm zalité esencí stejné příchutě. Po tomto sympatickém startu byl delší dobu klid, zkoušeli jsme s Kubou různé montáže a nástrahy, na naše lovná místa jsme oba nakobrovali asi 20 – 30 kuliček krmného boilies eko natur. Ještě před setměním začalo docela dost foukat z východu, což jsme vzhledem ke stávající situaci a nízkému tlaku uvítali, ale po setmění nevypadalo, že by se něco změnilo. Ze začátku jsme s Kubou probírali taktiku lovu a především nástrahy a návnady na závody, které nás čekají na konci dubna a kdy si spolu s Kubou střihneme společnou závodní premiéru. Nicméně po chvíli došlo na takové ty hlášky, které zná úplně každý kaprař či rybář a to, že jsme oba připraveni, že už to může přijít, že jsme v očekávání a podobné hlášky…poté přijde ta fáze, kdy každý začne nahlas uvažovat jak velká ryba by mu stačila či na jaký prut a za jak dlouho přijde záběr a pokud sedíte u vody s někým, s kým jste již párkrát chytali, nemůžete si samozřejmě odpustit historku o nějakém společném úlovku. V tu chvíli jsem vzpomínal na večer, kdy jsme byli na totožném místě loni v létě, vedle nás ještě tchán Kuby Jirka a okolo 22 hodiny jsme zažili úžasnou „mexickou vlnu“, kdy jsme měli postupně záběr všichni tři a to v rozmezí asi 30 minut, kdy kapři evidentně jeli zleva doprava z našeho pohledu. Po této fázi přichází většinou čas na svačinu nebo cigaretu či doutníček. Já jsem měl to štěstí, že tou dobou už jsem pár dní věděl, jak se pokusit o noční fotografii a tak jsem doutník vyměnil za zrcadlovku, nový mini stativ a šel jsem se o nějakou tu zajímavou noční fotku pokoušet. Tou dobou se hladina krásně uklidila, přestalo foukat a najednou bylo takové to zvláštní ticho, úplně jsem si říkal, že by to mohl být ten pomyslný klid před bouří, myšleno samozřejmě bouří záběrů! Hlavní modelkou na noční fotku byla má sestava, tentokrát ve stojanu. Chvíli jsem hledal polohu pro fotoaparát a když jsem našel z mého pohledu ideální místo, došlo i na tahání za silon, aby se mi ta sestava hezky rozsvítila a já se pokusil tento okamžik zvěčnit, což se samozřejmě na poprvé nepodařilo… Po chvíli za oba silony tahám jako o život a jen mačkám spoušť foťáku. Ovšem po jednom takovém lehkém popotažení se oba hlásiče zhasli a najednou se ten levý opět rozsvítil, lehce pípnul a swinger byl mírně propadlý, pak znova pípnutí a opět lehké propadnutí swingeru. Koukám na to a ptám se sám sebe, já mám záběr? Zvedám tedy prut a opět cítím již velmi známé škubání hlavou, takže není žádné překvapení, že u břehu vidím o něco málo většího prcka a tak se s Kubou rozhodneme, že pouze u břehu vyzkoušíme, jak to Kubovi půjde se zrcadlovkou, kdyby se náhodou povedla nějaká pecka. Po chvíli se Kuba s přístrojem seznamuje a zkoušíme pár fotek a v tom nás přerušila krásná jízda na můj pravý prut! Jak říká Kuba, vzal to jako chlap! Už ten záběr napovídal, že to nebude násaďák jako do teď. Po chvíli podebíráme prvního slušnějšího kapra této odpolední akce a i přes jeho aktivitu na podložce se ho snažíme opatrně zvážit a poté se vrháme na první fotky. Mám opravdu radost a tak si chci kapra aspoň chvíli pořádně užít, chvíli tedy Kubovi pózujeme, ale rozhodně nechci, aby se krásnému lysci s váhou 6,6 kg něco stalo a tak ho po chvíli pouštíme. Až poté detailně zkoumám fotky a v tom to vidím, mé obří prsty na břiše jinak krásného kapra. Pár nadávek na mou vlastní adresu a raději posílám oba pruty zpět. V tom ještě říkám Kubovi, za chvíli máš jízdu, stejně jako loni, jak jsem již vzpomínal výše. A taky ano, po zhruba 20 minutách má Kuba opravdu opatrný a nenápadný záběr, zvedá prut a lehce přisekává a já jen pobíhám okolo s foťákem. A aby toho nebylo málo, při zdolávání kapra má Kuba telefon od dovozce kebabu, který jsme si objednali ve chvíli, kdy jsme ještě pouze zamyšleně hleděli na vodu. Kuba se snaží navézt evidentně zmateného dovozce na parkoviště a přitom stále zdolává rybu a to úspěšně, navedl mi kapra do podběráku, rychlá domluva, já vše připravuji na fotku a Kuba nám běží pro zaslouženou večeři. Udělali jsme pár fotek a i druhý lysec s váhou 7,7 kg už plaval zpět. Bylo to krásné „deja vu“, když jsme si na začátku jara připomněli, jak nám to loni uprostřed sezóny krásně jezdilo, navíc jsme se myslím oba utvrdili v tom, že když bychom zažili na závodech nějaký mazec, tak se můžeme jeden na druhého 100% spolehnout! A o tom to je…
Ze závodů budeme pravidelně informovat, snad to bude ve formě především fotografií a třeba se ještě do té doby povede ze svazu něco, co by si zasloužilo pár řádků. Díky za pozornost a všem slušným rybářům přeji krásné jaro u vody…

Martin Kašík