PROLOMENÍ ZIMNÍCH NEZDARŮ

Zdravím všechny příznivce Páry z navijáku a také všechny slušné rybáře! Konečně se můžu opět přihlásit s menší zprávou od vody. Píšu konečně, jelikož jsem poslední klasickou zprávu od vody posílal na začátku tohoto roku a to bohužel ne proto, že by se mi nechtělo psát, ale protože jsem letos i přes nemalou snahu zatím kapra na břehu neviděl.

V podstatě celou zimu jsem se snažil chodit k vodě pravidelně, jak mi to jen volný čas dovolil. Na konci roku 2018 jsem jezdil na několik míst na řece Berounce a také jsem zkoušel štěstí na několika stojatých vodách. Po Novém roce jsem byl dvakrát na řece Labi s Radkem Pěnkavou, který mě vzal na osvědčené zimní HOT SPOTY, kdy jednou to byla celodenní vycházka a podruhé jsme zvládli i nočku, kde jsem si střihnul premiéru přes noc v zimě u vody a otestoval jsem můj nový spacák při -2 stupních. Kapra jsme zde neulovili, ale to mi nakonec vůbec nevadilo, jelikož na toto místo dorazili i další dva rybáři, kamarádi Radka a myslím i přední čeští kapraři, od kterých jsem se snažil i za tu malou chvíli pochytit co nejvíce šlo. Jeden z nich mi dokonce poradil zimoviště ryb na Vltavě v Praze, což pro mě bylo opět velmi milým překvapením, především když vidím některé až nesmyslné hádky mezi rybáři na sociálních sítích.

Na toto doporučené místo jsem se zhruba po týdnu vydal, nejdříve jsem se ho snažil přesněji lokalizovat podle map a poté jsem zajel na osobní obhlídku. Vytipoval jsem dle získaných informací, kde přesně by toto zimoviště mohlo být a jednu únorovou neděli jsme sem vyrazili společně s dalšími dvěma kamarády. Záběr jsme dohromady měli pouze jeden, ale bohužel neproměněný. Při této celodenní výpravě jsem si více prozkoumal břeh v okolí zhruba 300 metrů na obě strany a zjistil jsem, že pravděpodobně nesedíme přesně tam, kde bychom dle instrukcí, které jsem dostal, sedět měli. Takže příští vycházka směřovala na toto nové místo, byl jsem si zde i dvakrát předkrmit, vždy množstvím zhruba 0,5 kg krmného boilie Eko-Natur. Nicméně ani zde jsem nebyl úspěšný, měl jsem za celý den jeden takový záběr/nezáběr, který dopadl pouze vytaženým klackem. Stále jsem si však nebyl jistý tím, zda jsem skutečně na tom pravém místě a tak jsem následující den vyrazil opět na obhlídku, tentokrát z druhého břehu a již v prvních krocích podél řeky jsem u druhého břehu spatřil to, co mi předtím unikalo – strom vyčnívající na hladinu relativně blízko břehu. Na předchozích místech jsem vždy rovněž našel „něco“, co by mohl být potopený strom, který mi byl popisován, nicméně zde byl vidět i nad hladinou a tak už jsem si byl jistý, že jsem konečně správně. Při první příležitosti jsem na toto místo vyrazil s pruty plný očekávání, jako bych nahazoval do „akvárka plného kaprů“, jenže realita byla samozřejmě úplně jiná a jak jsem sám na vlastní kůži letos v zimě poznal, docílit záběru ve studené vodě a především ho poté úspěšně proměnit není vůbec snadné.

Na řekách jsem tedy letošní zimu doslova pohořel a tak jsem se na konci února začal poohlížet po stavu zamrznutí na mé oblíbené svazové stojaté vodě, kde jsme loni přes léto s Kubou Řezáčem celkem pravidelně chytali krásné kapry. Voda definitivně rozmrzla ke konci února a tak jsem vyrazil aspoň na krátkou odpolední akci. Bohužel to bylo opět bez kontaktu s jakoukoliv rybou. V tuto chvíli jsem si řekl, že prostě musím udělat něco jinak a že zkusím to, co tady i přes to léto fungovalo, místo si řádně předkrmit! Za pár dní jsme tedy už šlapali s tím nejlepším parťákem, mým synem Dominikem, podél břehu této vody, v ruce dvě korby, každý má samozřejmě svou, pytlík krmného boilie Eko-Natur a v hlavě naději, že už se to konečně musí zlomit! To bylo pondělí, kdy jsme tam šoupli zhruba 1 kg koulí. V úterý jsme tomu dali klid a ve středu se u vody objevil již zmíněný Kuba, se kterým jsme se opět domluvili, že spojíme síly v zakrmování, takže Kuba tam ve středu šoupnul taky nějaké koule, to byl u vody ještě pouze s feederem a v tu chvíli ještě netušil, co ho následující dva dny u této vody čeká, ale o tom vám určitě rád povypráví sám. Každopádně ve čtvrtek i v pátek letělo opět na stejné místo další množství koulí a já jsem se chystal k vodě v sobotu. Prozradím jen to, že toto prokrmované místo bylo na začátek března neuvěřitelně produktivní, takže jsem se nemohl dočkat, až i já nahodím.

Vzhledem k tomu, že takovéto informace se na sociálních sítích šíří bleskově, raději jsem v pátek večer nařídil budíka na 5:30, abych byl na „našem“ fleku první. Realita byla taková, že jsem sám od sebe vstal už v 5:00 a rychle jsem mazal k vodě. Na revíru jsem byl první a do zhruba 8 hodin úplně sám. V 6 hodin už oba pruty ležely na svých místech, na pravém prutu ořezaná 20 mm kulička PZN 3, které ve studené vodě opravdu věřím, když vidím, jak se úžasně uvolňuje. K té jsem přidal Natur pop-up fialové barvy ve velikosti 14 mm v esenci Černý pepř. Druhý prut letěl taky s „panáčkem“ a to s úspěšnou příchutí z předchozích dvou dní a to Robin Red–Ořech s pop up Ananas v průměru 10 mm. První kontakt s kaprem byl po hodině a půl od nahození, kdy mě zvedl ze židle nenápadný padák a když jsem přišel k prutu a váhal co s tím, krásně to popotáhl a tak už jsem neváhal a zdolával jsem prvního kapříka sezony 2019! Byl to malý násaďák, kterému zachutnala montáž s PZN 3 a Natur pop-up fialové barvy ve velikosti 14 mm v esenci Černý pepř, kterého jsem ani nevytahoval na břeh a hned jsem ho poslal zpět vodě s prosbou, ať mi pošle nějakého staršího příbuzného. Po tomto záběru jsem přihodil na obě montáže po dvou hrstech boilie Eko-Natur a užíval si konečně ten pocit, že jsem po takové době měl na prutu kapra, sice to byl spíše kapřík, ale radost mi udělal i tak! Toto opojení se pomalu vytrácelo a já stále více věřil, že dnes je ten den, kdy se ta má zimní smůla prolomí. Zhruba hodinu po záběru jsem přehodil i levý prut na kraj krmného místa a po zhruba další hodině jsem konečně slyšel jeden z nejkrásnějších zvuků na světě, úžasná jízda, swinger přilepený k prutu, cívka navijáku v jenom kole a já letím k prutu a začíná první letošní opravdová zdolávačka, protože již od prvního okamžiku cítím, že tohle už násaďák určitě není. Chvíli jsme se tahali o každý metr, pak protivník evidentně trochu zvolnil a nechal se přitáhnout blíže ke břehu, kde začal opět krásný boj, kdy zdatný šupináč začal dělat pár metrů od břehu jeden kotrmelec za druhým a přitom ukazoval, že to je přesně ten kapr, na kterého už od listopadu loňského roku čekám. V tu chvíli se u mě objevil rybář z vedlejšího fleku, který se mi nabídl, že mi ho podebere, což jsem samozřejmě přivítal, jelikož jsem chtěl minimalizovat jakékoliv riziko, že bych toho krasavce nedostal na podložku! Nakonec vše klaplo a po menší tahanici u břehu skončil v podběráku krásný šupináč o váze 10,5 kg! Paráda! Během zdolávání mi zvonil telefon, který jsem sotva vnímal, volala mi moje žena, která byla akorát s Dominikem na cestě za mnou, vezli mi oběd. Tato informace ještě znásobila mojí radost, jelikož jsem věděl, že se budu moct s tímto krasavcem vyfotit společně s mojí rodinkou. Než za mnou dorazili, tak jsem akorát vše nachystal, rybu zvážil a pak proběhlo docela vtipné focení s hláškami jako: „Tak už ho tatínku pustíme do vody, aby neumřel“ a podobně… Jsem rád, že i můj syn má cítění ve smyslu chyť a pusť! Šupíka jsme samozřejmě pustili, takže neumřel a já si poté mohl v klidu vychutnat oběd, který byl sice již studený, ale v tu chvíli mi i tak ohromně chutnal!

Po tomto úžasném zadostiučinění za celou zimu byl delší dobu klid, až někdy okolo 15. hodiny se na břeh podíval další násaďák, po jehož zdolání jsem opět lehce přikrmil, na obě montáže letělo po dvou hrstech boilie Eko-Natur a druhý prut jsem rovněž přehodil. Moje taktika pro tento celodenní lov spočívala v pravidelném mírném dokrmování krmného místa a relativně častém přehazovaní, kdy jsem montáže nechával v klidu maximálně 3 hodiny a poté jsem zkoušel jiná místa, klidně jen o pár metrů vedle, ale vždy jsem přidal i PVA s nadrceným boilie stejné příchutě.

Počasí během celého dne bylo relativně proměnlivé, chvílema foukal opravdu silný jihozápadní vítr, chvílema pršelo a do toho občas vysvitlo i sluníčko, takové aprílové počasí, které ryby evidentně nenechalo v klidu. Chvíli po setmění jsem musel začít balit, do toho mi začalo pršet, ale tyto nepříjemnosti vymazal kapr na rozloučenou, opět celkem nenápadný záběr a relativně rychlé zdolání zhruba čtyřkilového šupináče, který uzavřel účet této pro mě úžasné celodenní vycházky, při které jsem měl 4 záběry, které jsem úspěšně proměnil a zdolal 4 kapry, z toho dva prcky, jednoho dorostence a jednoho krasavce 10+ kg. Úspěšnější kombinací se nakonec ukázalo spojení ořezané 20 mm potápivé kuličky v příchuti Robin Red–Ořech a k tomu malá 10 mm pop up v příchuti Ananas.

Pro mě osobně to bylo parádní zahájení sezóny 2019, které mi vlilo do žil ten vytoužený pocit dobře odvedené „práce“ a věřím, že úspěšný začátek je předzvěstí i úspěšné sezóny. Děkuji za pozornost a všem slušným rybářům přeji nezapomenutelné zážitky od vody, krásné úlovky a ať se jim sezóna 2019 vydaří.

Za Páru z navijáku, Martin Kašík.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení