RYCHLOVKY BEZ PŘEDEHRY

Zdravím všechny párolovce a jejich příznivce, jsem velice potěšen, že se můžu opět přihlásit s krátkou zprávou od vody, respektive zprávou ze dvou opravdu krátkých výprav k vodě.

Úvodem bych si dovolil nastínit, jak v tuto chvíli rybařinu, konkrétně kaprařinu vnímám a cítím. Je tomu zhruba rok, kdy jsem se opět vrátil k tomuto krásnému koníčku. V tu chvíli jsem ještě netušil, jak mě kaprařina a to celé dění okolo pohltí. Počet přátel, které jsem díky rybařině za ten rok poznal rapidně narůstá a s tím přichází i mnoho způsobů, jak lze tuto zábavu pojmout, jakým směrem se ubírat a to hlavně i díky sociálním sítím a značnému marketingovému úsilí všemožných výrobců a prodejců. Já jsem měl to štěstí, že jsem se shodou náhod dostal do Páry z navijáku a mezi lidičky okolo Ondřeje Rutkowského. Už v předchozích zprávách jsem zmiňoval, jak mě baví ta přátelská atmosféra, která v této skupině lidí panuje, ale přesto musím opět vypíchnout jednoho člověka, který mě neustále inspiruje a díky kterému se jak v kaprařině, tak i ve focení a natáčení posouvám stále blíže svému snu. Tím dotyčným není nikdo jiný, než Radek Pěnkava. Jsem nadšený tím, co mi Radek během pár společných výprav stačil ukázat, jaký směr mi nastínil a to absolutně nenucenou formou. Radka jsem poznal za pultem rybářských potřeb Pára z navijáku, ale až u vody jsem skutečně poznal jaký rybář ve skutečnosti je a i přes to, že mi vždy na krámu dokázal bezvadně poradit, podle mě je jeho místo právě u vody, tady je ve svém živlu, tady se teprve dokáže plnohodnotně realizovat. Velice mě oslovil způsob, jakým Radek ke kaprařině a celkově k přírodě přistupuje, jak dokáže zužitkovat svoje mnohaleté zkušenosti nejen v lovu kaprů, ale především v úžasné schopnosti dokázat najít ten příběh, tu cestu k ulovení nějaké zajímavé ryby na ještě zajímavějším místě. Tento styl se mi moc líbí, baví mě objevovat nové místa, zkoušet se neustále zlepšovat, poznávat a osvojovat si nové techniky lovu či jen okukovat nové vychytávky, díky kterým se z nemožného stává možné a většinou i úspěšné. Pevně věřím a doufám, že toho s Radkem zažijeme nejen u vody ještě mnoho a hlavně, že konečně spolu ulovíme pěkného kapra! Ano, i přes to, že jsme spolu již byli na několika i přesnočních výpravách, stále čekáme na první pěknou rybu a i přes tento fakt jsem vždy z každé naší společné akce nadšený.

Toto celé popisuji především proto, že i přes tento dlouhodobý směr, který mě zaujal, jsem rád, když se čas od času můžu s nějakým tím kaprem blejsknout a jelikož při objevování dosud nepoznaného se výsledek může dostavit až za značnou dobu, o to sladší sice ten úspěch poté je, ale to čekání je někdy až příliš dlouhé a přesně proto budu rád podnikat podobné rychloakce, jako ty, o kterých vám něco málo povím. Jednalo se vždy o pouhé 4 hodiny u vody, vždy po práci. Poprvé jsem chtěl jet k vodě již odpoledne, ale zdržel jsem se v práci a tak jsem nahodil až ve 20 hodin, což zlákalo i mého závodního parťáka Kubu Řezáče, který dorazil zhruba půl hodiny po mě. Po hodince Kuba vytáhl prvního kapra typu „dorostenec“ a za další hodinku Kuba tahal dost podobného, já mu vždy poctivě asistoval s podebráním, abychom kapra dostali co nejrychleji do podložky, vyfotili a pustili zpět. Nicméně ve chvíli, kdy jsem druhého kapra Kubovi podebral, rozjel se krásnou jízdou i můj prut, skáču tedy k němu a zvedám ho zároveň s přitažením brzdy a okamžitě cítím tlak dle mého kapra 10+ kg, takže adrenalin stoupá. Kapra opatrně přitahuji ke břehu, už je zhruba tak dva metry od podběráku a v tom vidím „něco“ na mém vlasci, říkám Kubovi, že asi táhnu z vody nějaký nepořádek a na to mi Kuba odpovídá, že toho kapra nemám na mojí montáži. Absolutně nechápu co tím Kuba myslí a říkám si na jaký asi jiný montáži bych ho táhl? A v tom vidím nad vodou moje olovo s návazcem, ale kapr je ještě ve vodě, zprvu to vůbec nechápu, ale později jsem pochopil. Kapr byl totiž zaseknutý za hřbetní ploutev a táhl za sebou na asi metr dlouhém „návazci“ klacek, kde bylo spousta dalších vlasců, dvě menší olova a jedno krmítko. Tímto metrovým návazcem zřejmě zavadil o mojí montáž. Kuba naštěstí duchapřítomně okamžitě tento metrový návazec chytil do ruky a kapra dostal do podběráku ručně. Kapříka jsme okamžitě zbavili jeho „závaží“, které mu muselo zjevně znepříjemňovat život, udělali jsme rychle pár fotek prvního společného „dablu“ a pustili jsme oba společně zpět tam, kam patří a především tak, jak se sluší a patří! U vody jsme byli do půlnoci a již bez kontaktu s rybou, ale odjížděli jsme oba myslím moc spokojení.

Další akcí byla stejně dlouhá rychloakce na totožný revír, náš oblíbený svazový stoják. Tentokrát jsem jel sám a byl jsem u vody již v poledne, jelikož jsem výjimečně skončil v práci dřív, ale zase jsem musel být i nějak rozumně doma. Když jsem přijel k vodě, opravdu hodně foukalo a akorát odjížděl jeden rybář, kterého bych označil za takového toho rybáře „klasika“. Ten mi jen v rychlosti sdělil, že dnes jdou jen cejni a perlíni a že se v tom větru nedá chytat, na což jsem mu jen odpověděl, že takový vítr mám právě rád a už jsem si to mířil s polonaloženým kolečkem na náš oblíbený flek. Tento rybář se ještě podivil, kolik toho s sebou mám, ale i na tuto reakci jsem měl okamžitou odpověď, kdy jsem ho s klidem v hlase a úsměvem na tváři ujistil, že mám jen půlku běžných věcí, protože tady jsem jen na skok. On jen nechápavě zakroutil hlavou a nasedl do auta. Zhruba po hodince od nahození, kdy obě montáže letěly na již tradiční místa přišel opatrný záběr, na jehož úspěšném konci byl krásný šupináč s váhou 8 kg. S větrem opravdu nebyl žádný problém, špičky ve vodě mi zajistily absolutní klid od falešných záběrů, takže ten skutečný jsem okamžitě rozpoznal. S kaprem jsem se vyfotil, jak jsem dnes na fb četl „dle nejnovějšího UK stylu“ a opět jsem kapra rychle pustil do vln, jaké jsem na tomto malém revíru ještě neviděl. Pro mě to bylo krásné zpříjemnění dne a přesně takto zdejší lokalitu beru, konečně po tom zhruba roce aktivní kaprařiny vím kde, vím kdy a vím jak celkem rychle chytit krásné ryby s možností, že se splete i nějaký skutečný klenot této mladé, ale velmi výživné vody.

Přeji všem slušným rybářům, aby si každou chvíli u vody užívali, chovali se k sobě s úctou a vzájemným respektem.

Martin Kašík

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení