PO ROCE NA ŘECE

Konečně je to tady a máme termín naší společné výpravy s mými kamarády, se kterými jsem vyrůstal na jednom pražském sídlišti a se kterými jsem loni zažil svou první opravdovou rybářskou výpravu poté, co jsem se opět vrátil k rybaření.

Domluvit se, to je hlavní!
První konkrétní myšlenka na další společnou akci u vody byla vyslovena při úžasné příležitosti, což byla svatba Dejva a Péti. Zde jsme se potkali i s dalšími kamarády z dětství a parádně jsme si to všichni užili. Jelikož se moc dobře znám a vím, jak to v dnešní době chodí, hned druhý den jsem psal Kubovi nějaké termíny, protože jinak by opět zůstalo jen u plánů… Po nějakém čase tuším Kuba založil i komunikační skupinu pro nás tři, takže vše směřovalo dobrým směrem. Konečný termín padl na třetí srpnový víkend.

Výběr místa
Termín jsme tedy měli, teď už zbývalo vybrat jen místo. Původní plán byla řeka Berounka, kde jsme loni na podzim byli s Dejvem celkem často, ale nijak zvlášť se nám nedařilo a vzhledem k tomu, že na naší první výpravě se nám nepodařilo ulovit ani jednoho kapra, chtěl jsem vybrat revír, kde budou naše šance vyšší. Zvažoval jsem tedy různé stojaté vody, kde se já osobně cítím zatím úspěšnější. Brouzdal jsem mapou, sháněl jsem potřebné informace. Zhruba tak dva týdny před výpravou jsem zaznamenal od různých rybářů na sociálních sítích zajímavé úlovky právě z Berounky, jednalo se o kapry přes 10 kg, což by pro mě osobně byl velmi cenný úlovek z tohoto revíru a tak jsem si ještě jednou prošel na mapě úsek, kam jsme jezdili s Dejvem a našel jsem přesně to, co jsem hledal. Při první možné příležitosti jsem se na toto místo vydal podívat osobně. Díky rozbahněné cestě se nedalo zajet až přímo na místo, což jsem viděl jednoznačně pozitivně, jelikož tohle spoustu rybářů odradí, to nám přesně hrálo do karet. Po cestě na zmíněné místo bylo několik dalších spotů, ale mnou vybrané místo bylo poslední, jelikož se nachází pod skálou, která poté vede téměř až do vody, úžasné místo. Byl jsem nadšený, na místě v tu chvíli nikdo nebyl a především jsem viděl mnoho možností, jak zde poskládat šest prutů tak, abychom si co nejméně navzájem snižovali možnost slušného úlovku. Vše jsem řádně zadokumentoval a ihned poslal klukům do skupiny, ti mi to okamžitě odsouhlasili. Místo tedy máme, už se nemůžu dočkat.

Taktika
Já osobně si užívám i tuto fázi výpravy, rád si vše pečlivě připravuji, vybírám krmení, které poté ještě buď suším nebo naopak dipuji, boostruji a podobně. Zprvu jsem si nebyl jistý, kolik krmení si připravit a jakou taktiku zvolit, ale když jsem si vzpomněl na loňský ne příliš úspěšný podzim, měl jsem jasno. Loni jsme byli s krmením totiž celkem opatrní a většinou jsme používali různé PVA materiály a poté nad montáže přikrmili jen pár kuličkami boilie, ale jak jsem již zmínil, tato taktika střídmějšího krmení nebyla příliš úspěšná. Byl jsem si samozřejmě vědom toho, že teď budeme na jiné části revíru a v jiném ročním období, nicméně jsem byl rozhodnutý, že tentokrát budu krmit o mnoho více a především v pravidelných intervalech. Teď už zbývalo jen vybrat přesné množství a jaké konkrétní návnady a nástrahy budu používat. Nechtěl jsem si k vodě brát příliš druhů/příchutí/velikostí, aby mi to zbytečně nemotalo hlavu a tak jsem vsadil na jednu sladší příchuť, pro mne již osvědčená věc a to ROBIN RED – OŘECH a jako druhou jsem vybral naopak něco masovějšího, což bylo JÁTRA – ČESNEK, rovněž pro mě již prověřená řada výrobků Pára z navijáku. Od každé příchutě jsem si vzal 2 kg v průměru 20mm a 2 kg v průměru 25mm, tedy dohromady 8 kg chytacích koulí, k tomu jsem přibral dvě balení krmného boilie EKO-NATUR 3 kg, které se rychleji rozpustí a tak během krátkého času udělá krmné místo pro ryby lákavé. Atraktivitu krmného boilie jsem ještě zvýšil, když jsem ho tři dny před odjezdem zalil boostrem TEKUTÉ JÁTRA, již velmi osvědčená finta. Dále jsem pokračoval novinkou, což byly pelety v příchuti játra v balení 10 kg. Co se nástrah týče, měl jsem s sebou několik měsíců dipované koule obou příchutí v průměru 20mm a 17mm, dále samozřejmě obalovací pasty, dipy a několik druhů pop-up nástrah.

Termín se blíží
Krmení jsem měl tedy vyřešené, místo jsme vybrali, ale já pořád váhal, zda se mi zvolená taktika při dvounoční výpravě vyplatí, aby se má snaha nezačala zúročovat ve chvíli, kdy budeme odjíždět. Tento brouk v hlavě mne nakonec přesvědčil a já jsem se rozhodl, že vyrazím na místo již ve čtvrtek odpoledne, v klidu si zmapuji prostor, kde budeme lovit, položím si tyčovou bójku a začnu vydatně krmit. Samozřejmě mě napadlo to celé ještě trochu vylepšit a jezdit si místo předem předkrmovat, ale to jsem nakonec zavrhl, jelikož jsem nechtěl zbytečně namísto upozorňovat a tím zvyšovat riziko, že si nám sem někdo sedne. Lidé jsou všímaví a bohužel spoustu rybářů rádo využije námahu a vynaložené finance jiného rybáře, což jsem už několikrát zažil na vlastní kůži. Rozhodl jsem se tedy vyrazit o den dříve s tím, že mi bylo předem jasné, že se budu více věnovat přípravám a krmení, než samotnému lovu.

Odjezd, konečně!
Konečně jsem se dočkal, je čtvrtek, den mého odjezdu. V práci počítám snad každou minutu, po obědě se na práci už jen těžko soustředím a velmi často sleduji hodiny. Nakonec jsem jel po práci ještě domů pro celou výbavu, abych před odjezdem ještě pozdravil mou milovanou rodinku. Tato varianta se vyplatila, odjíždím s řízkem v puse. ???? K vodě přijíždím po 18. hodině a tuším, že budu rád, když vše stihnu do tmy. Nakládám většinu věcí na kolečko, tentokrát beru i člun, takže mám opravdu slušně naloženo a to jsem ještě nějaké věci musel nechat v autě. Na cestu si raději oblékám i prsačky, jelikož na cestě je ještě mnohem více vody, než když jsem zde byl na obhlídce a s takhle naloženým kolečkem jsem byl schopen jet pouze rovně, tedy skrze louže místy hluboké skoro až 40 cm. Mám tedy naloženo a vyrážím od auta plný očekávání, zda bude místo volné. Po cestě mám jednu mírnou kolizi, kdy mi kolečko ujíždí v bahně na stranu a já ho pokládám na bok, naštěstí bez ztrát či zlomeného prutu se z toho dostávám a pokračuji k místu, kde bych měl trávit příští tři noci. Jsem zde, je zde volno, jsem nadšený a chvíli vydýchávám náročný přesun od auta. Krátký pohled na řeku a okamžitě se pouštím do vybalování.

Den první
Jako první vytahuji člun, jelikož mým cílem je pokud možno za světla zmapovat úsek řeky, kde budeme chytat, vybrat si nějaké místa, položit tyčovku a zakrmit. Na vodě jsem byl celkem rychle, hnala mě ta radost, že jsem konečně tady. Relativně snadno jsem zjistil, že koryto řeky se nachází téměř pod druhým břehem, od našeho břehu to šlo velmi pozvolně z jednoho metru až do zhruba 2 – 2,5 metru, což byla maximální hloubka právě v korytě. Tyčovou bójku jsem se rozhodl položit níž po proudu do hloubky zhruba 1,6 metru, bylo to asi ve dvou třetinách od našeho břehu. Poté jsem se vydal k našemu břehu, více po proudu, kde byl padlý strom ve vodě, za kterým byla již zmíněná skála. Zde jsem si vyhlédl místo pod stromy, které měly větve téměř až do vody a k mému velkému překvapení jsem zjistil, že zhruba 4 metry od břehu to jde opět z jednoho metru do hloubky místy i přes 2 metry, taková podlouhlá jáma přímo pod břehem, velmi zajímavé místo. Plán byl tedy jasný, jeden prut k tyčovce a druhý na toto objevené místo s tím, že budu muset použít c-line guard nástavec na vidličku, abych mohl vést vlasec „za roh“. Vzhledem l tomu, že se touto dobou začalo pomalu stmívat, rozhodl jsem se toto místo pouze zakrmit a vše si v klidu připravit zítra. Neměl jsem s tímto nástavcem do teď žádnou zkušenost, tuto pomůcku jsem si vlastně koupil právě kvůli této výpravě, trochu jsem počítal s tím, že by to v těchto místech mohlo být zajímavé, ale něco takového jsem nečekal. Poté jsem se vrátil na břeh, připravil si pruty a jel si montáže zavézt. Levý prut putoval asi 10 metrů nad tyčovku a pravý blíže k tyčovce. Zhruba ve 20:30 jsem si konečně postavil brolly a zabydlel se. Vývoj byl přesně dle mého očekávání, do půlnoci jsem se záběru nedočkal, takže jsem stáhl pruty a vydal jsem se k tyčovce opět zakrmit.

Den druhý
Klasický budíček před čtvrtou ranní mě vytahuje ze spacáku, ale oproti plánu zavézt oba pruty a zakrmit je realita taková, že jen nahodím a lezu opět do spacáku. Budím se okolo 8 hodiny, vařím si kávu, posnídám a až poté jdu na vodu, převezu oba pruty a dokrmím okolo tyčovky. Okolo oběda přijíždí druhá část výpravy, Dejv s Péťou. Péťa Dejva věrně doprovází a především ho ještě chvíli k vodě bude i vozit, než se stane velká věc a Dejv si konečně udělá řidičák. ???? Jedu jim naproti s vozíkem a odvážím nějaké věci na místo. Po příchodu ladíme taktiku, kam si dá Dejv pruty, kam to zaveze a podobně. Než si vše vybalí a připraví, jedu opět na vodu a instaluji dlouhou vidličku s nástavcem c-line guard. V metrové hloubce, do kamenitého dna a ze člunu to není úplně snadné, ale daří se. Poté již zavážím pravý prut pod strom, kde jsem si včera zakrmil, montáž pokládám na hranu do hloubky zhruba 1,5 metru a s mírnými komplikacemi navádím vlasec do vidličky a poté mířím ke břehu. Zhruba za dvě hodiny přijíždí i Kuba, opět mu jdeme pomoct s věcmi k autu, vybalování, přípravy. Po pár hodinách je tábor kompletní, kluci mají zavezeno nebo nahozeno, ale hlásiče zatím mlčí. Kousek od mých prutů jsme si rozložili židličky. Sedíme, povídáme si, užíváme si, že nám to konečně vyšlo a jsme společně u vody a v tom se nenápadně ozve můj levý prut, žádná razantní jízda to nebyla a tak celkem vlažně přicházím k prutu, beru ho a po chvíli cítím, že na druhém konci skutečně něco je.

Premiéra s velkým „P“
Moje první reakce je, že bych šel na vodu a rybu zdolal ze člunu, Dejv tohle uvítal a že pojede se mnou, nicméně po chvíli „zdolávání“ necítím skoro žádný odpor a tak váhám, zda má cenu vyjíždět se člunem pro nějakého prcka. Dejv mě nakonec celkem rychle přesvědčil, jelikož jsem ještě neměl tu čest zažít zdolávačku ze člunu. Odjezd je trochu komický, ale po chvíli už jsem kousek od ryby a odpor začíná být poněkud silnější, ale v hlavě mám stále kapříka okolo 50 cm, Dejv to za mými zády komentuje podobně. Nicméně ve chvíli, kdy jsme už jen několik metrů od ryby se můj prut krásně ohýbá a ryba si dokonce slušně bere pár metrů vlasce, jsem velmi mile překvapen, ale to největší překvapení máme stále před sebou. Ani toto Dejva nepřesvědčilo a říká: „No jo, ty prcci jezdí.“ Přitahuji rybu zase blíž k nám, vytahuji ji ke hladině a najednou úžasný výpad, při kterém se nám ryba již téměř celá ukázala. Píšu záměrně ryba, jelikož po tomto jsem jen vyhrkl: „Ty vole, není to amur?“, na což Dejv okamžitě reaguje: „Kamaráde asi jo, to byla ploutev jak debil!“ V tu chvíli mi okamžitě stoupá tlak v těle a cítím příliv adrenalinu, protože kombinace premiérové zdolávačky ze člunu, premiérového ulovení amura a ještě na této pro mne již srdcové akci, to je sen! Takže se začínám v duchu modlit, ať tohle dobře dopadne. Rovněž začíná souboj, o jakém se mi ani nesnilo, ryba nedává nic zadarmo a jak to vlažně začalo, tak teď je to boj v tom pravém slova smyslu! Ryba jezdí pořád ke dnu, jezdí i pod člun, ale stále se mi daří ji mít relativně na pár metrů od nás. Asi po 10 minutách přichází první náznak únavy a tak zkouším bojovného amura navézt do podběráku, který jsem okamžitě při zjištění, že se jedná o amura, předal Dejvovi, do té doby jsem to chtěl zvládnout celé sám. Nicméně tohle torpédo doslova zkraje podběráku vystřelí do strany a horní ploutví při tomto manévru úžasně čeří vodu, jsem doslova unešený. Ve chvíli, kdy Dejvovi sděluji, že ho nechci nijak zvlášť rvát dostáváme druhou šanci, kterou již proměňujeme a amur končí v podběráku. Následuje spontánní plácnutí a poté již sladká cesta na břeh. Rybu si pyšně vezu v podběráku vedle člunu, aby byla stále ve vodě, dávat ji do člunu do podložky mi přijde v této situaci naprosto kontraproduktivní. Na břehu proběhla dokumentace a toho úžasného bojovníka jsme pustili, ale mě se ještě spoustu hodin poté drží nepopsatelně krásný pocit. V tu chvíli jsem si říkal, že rozhodně budu pokračovat v pravidelném krmení a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále. Za zmínku určitě stojí i to, že tu ohromnou radost měl na starosti můj naprosto nejoblíbenější návazec Ronnie-rig, který mi letos přinesl největší množství rybářské radosti! Nástrahou byla ořezaná pop-up ďábelská jahoda původně v průměru 18mm, ale ořezáním z toho vznikla taková „dumbelska“. Do půlnoci jsme byli již bez kontaktu s rybou a tak jsme pruty stáhli, já jsem byl opět zakrmit a šli jsme si lehnout.

Den třetí
V sobotu ráno jsem ve 4 hodiny vstal a opět jsem oba pruty jen nahodil z obou stran tyčovky a šel si lehnout. O hodinu později mě ze spánku vytrhává tentokrát opravdu slušná jízda! Bylo již celkem světlo a tak si ani neberu čelovku a letím k prutu, tentokrát to byl pravý prut, kam jsem zkusil nastražit pro mne netradiční nástrahu, konkrétně dvě potápivé kuličky, ale odlišné příchutě, tedy jednu dipovanou Robin red – ořech a druhou z řady „tuning boilie“ játra – česnek. I v tomto případě jsem necítil žádný velký odpor, ale na malého kapříka to také nevypadalo, každopádně zdolával jsem ze břehu a když se mi ryba ukázala pár metrů od břehu, opět jsem nevěřil svým očím, byl to zase amur. V tu chvíli opět začalo rodeo, ale tento byl o poznání klidnější a tak, když jsem ustál asi tři jeho výpady do stran, dal mi šanci ho podebrat, což jsem okamžitě využil. Bohužel při včerejší dokumentaci se mi vybila baterie ve foťáku a tak mi nezbylo nic jiného, než amura zasakovat s tím, že během rána zkusím někoho v nedaleké chatové osadě poprosit, zda si u něj můžu baterii dobít. Na tomto revíru není ani K70 a tak jsem si pro jistotu amura zapsal a šel si připravit prut. Během příprav slyším nenápadné pípnutí, jsou to hlásiče Kuby, který s touto rybářskou pomůckou zažíval také svou premiéru, kdy konečně po mém a Dejvovém naléhání se trochu posunul blíže k moderní kapradině. Po chvíli se ozývá již klasické šustění spacáku a poté se objevuje i Kuba, který spěchá k prutu. Byl to malý kapřík, který mu zobnul jednu 20 mm kouli. Kuba ho hned pouští a v tom mu nenápadně sděluji svůj další úspěch a říkám: „Mám takové tušení, že tu zase projelo hejno amurů, respektive mám 8,5 kg těžké tušení…“ Kuba na to jen rozespale přikývnul, evidentně mu to nedošlo, tak jsem jen ukázal na sak ve vodě a hned na mne vyvalil oči s otázkou, jestli si dělám srandu? S Kubou jsme si šli ještě lehnout a ráno jsem ihned po snídani vyrazil do zmiňované chatové osady s cílem nabít baterii. Hned u první chaty jsem uspěl a tak mohla během dopoledne proběhnout řádná dokumentace úlovku, který si mezitím pěkně odpočal a tak mi fotku ani krátké video nedal vůbec zadarmo. ???? Po takovém ránu jsem byl již opravdu přesvědčený, že mnou zvolená taktika je správná, kluci krmili opět pouze nad položenou montáž, ale na slušnější rybu zatím čekali. Já jsem tedy stále pokračoval v pravidelném zásobování mého lovného místa a oba pruty jsem měl zavezené již nedaleko tyčovky, tomu místu jsem věřil. Během dne jsme se záběru nedočkali, až večer se mi povedl jeden menší kapřík, který zabral zrovna ve chvíli, když jsem se pokoušel o noční fotografii. Kluci byli stále bez ryby, pokud nepočítám toho Kuby prcka z rána.

Den čtvrtý a poslední
Vzhledem k mrtvému večeru, co se ryb týče, o to více jsem věřil poslednímu ránu. Naposledy jsem krmil o půlnoci po vytažení prutů a ráno jsem opět ve 4 hodiny jen nahodil oba pruty poblíž mé tyčovky. A jak to tak poslední rána před odjezdem bývá, lítal jsem ze spacáku nejvíce, ale bohužel to ani jednou nebylo k záběru od ryby, která by stála za vyfocení. Kuba měl rovněž jednoho menšího kapříka a Dejv byl úplně bez kontaktu s rybou. Po snídani jsme začali balit, já jsem opět půjčil kolečko nejdřív Dejvovi a poté i Kubovi a zrovna když byl Kuba u auta, rozjel se mu jeden prut, kterého se ujal Dejv a tak si aspoň i on zdolal jednoho slušnějšího dorostence. Tou dobou už jsem byl převlečený a vše jsem měl zabalené, ale nelenil jsem a šel jsem znovu do vody pokusit se udělat Kubovi nějakou hezkou fotku se skálou v pozadí.

Toto byl příjemný závěr, řekl bych vydařené výpravy. Jediné, co chybělo k dokonalosti bylo, aby si i kluci chytili nějakou hezkou rybu, což jsem si velmi přál, ale bohužel se tak nestalo. I přes to jsme si to myslím opravdu užili a v tuto chvíli jen doufám a přeji si, aby se z tohoto stala každoroční tradice a třeba se příští rok přihlásíme opět z jiné řeky, ideálně s dalšími překvapivými úlovky a zážitky od vody. Kdo by se chtěl mrknout i na video z této akce, je ke shlédnutí na fb stránkách či Pára z navijáku podnázvem „Fellas na Berounce“.

Martin Kašík
Pára z navijáku

Nastavení cookies

Používáme cookies, abychom Vám umožnili pohodlné prohlížení webu a díky analýze provozu webu neustále zlepšovali jeho funkce, výkon a použitelnost

Nezbytné (vždy aktivní nelze vypnout)
Tyto cookies jsou potřeba, aby web fungoval správně
Analytické
Pomáhají nám pochopit, jak web používáte. S jejich pomocí ho můžeme zlepšovat
Profilující (marketingové)
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat relevantní obsah a reklamy, které pro vás mohou být zajímavé a užitečné